Cesta do pravěku a zase zpátky

V pátek 7. června 2024 se žáci 5. a 6. tříd vydali v rámci Noci s Andersenem na Cestu do pravěku. Letošní akce se volně inspirovala stejnojmenným filmem Karla Zemana a příběhy Eduarda Štorcha.

Motivací se pro účastníky staly nedávné senzační objevy, o nichž informoval školní vědecko-fantastický občasník PRAvěká SEtkání. Podle něj byly nejprve v lokalitě Kozinec nalezeny fosilní pozůstatky trilobita (Trilobitus kozinceki), který žil před 2 miliony let. Analýza DNA pravěkého korýše ukázala šokující výsledky: tento dosud neznámý druh vykázal nečekanou genetickou podobnost s člověkem! Krátce na to byl v budově školy náhodou objeven portál pro cesty časem, a tak se Jilemnice doslova přes noc stala středobodem zájmu vědců i veřejnosti.

Padesát šťastlivců, kteří byli vybráni v mezinárodní loterii, se pak v doprovodu lidí z doby kamenné vydalo na průzkum pravěkého světa. Cestovatelé časem se během noci setkali nejen s neškodnými mamuty a maiasaurou, ale i nebezpečnými predátory, s nimiž svedli boj o život. Dozvěděli se také, jak to chodilo v pravěkých domácnostech a vyzkoušeli si i pravěké dovednosti, jako je třeba rozdělávání ohně, malba primitivními nástroji, výroba nádob a sošek nebo lov a sběr potravy.

Po náročném putování, během něhož při plnění náročných úkolů získávali pro vědecký svět další exempláře trilobita, proklouzli pravěcí turisté portálem zpět do přítomnosti. Za své úsilí dostali od pravěkých lovců darem talisman v podobě tesáku divoké šelmy, jenž jim bude připomínat jejich statečnost a um.

Nejsilnější zážitky účastníků

- Můj nejsilnější zážitek bylo stanoviště s překážkami, kde se při každém uběhnutém kole přidal další člověk. Museli jsme hodně spolupracovat, což pro někoho byla výzva, ale pro mě to bylo příjemné. 

- Náhodné skupiny putují Jilemnicí a plní různé úkoly, poté se stahují do školy a za splněné úkoly dostávají náhrdelníky. 

- Skupinka byla dobrá, ale byla tam holčičí převaha tři ku dvěma, lepší by bylo, kdyby tam bylo hodně kluků. Líbila se mi všechna stanoviště, nejvíc to s oštěpy. 

- Bavilo mě hledat pravěké hudební nástroje na zahradě. Chybělo tam více běhu a sprintu.

- Při rozdělování do skupinek jsem se bála, s kým budu. A nakonec jsem byla ráda, s kým jsem byla. Různě jsem se snažila každého povzbudit.

- Ve skupince se mi pracovalo dobře, byla jsem sice s lidmi, se kterými se moc nebavím, ale i tak to bylo fajn.

- Největší zážitek byl souboj s panem učitelem Herbsem. Bojovali jsme klacky, na kterých byly pěnové koule.

- Pro mě byl největší zážitek, když jsme si s kamarádkou večer povídaly a byla sranda.

- Můj největší zážitek z Andersena byl ten, že jsme poprvé v životě spali ve škole, celý večer jsme si povídali a hráli si. 

- Do 21:30 jsme museli být ve škole a mít vybarveného trilobita, což je pravěká zkamenělina. Naštěstí to všichni stihli a za odměnu dostali pravěký zub jako náhrdelník.

- Aktivity po celé Jilemnici byly super. Mohl jsem poznat všechna zákoutí Jilemnice a všechny cesty, takže se tady už neztratím jako dřív. Lidé, co to dělali, úplně vystihli téma pravěk, kostýmy, rekvizity, prostě všechno. Bylo to super.

- Hodně mě překvapilo, že hned na prvním stanovišti jsme měli na chůdách přejít bažinu a já jsem došla až na konec.

- Největší zážitek byla asi ta skupinka, se kterou jsem stezku šla. A ještě ta noc, kdy jsme byli všichni spolu, protože jsme si povídali a dělali blbosti. Šli jsme spát pozdě a vstávali brzo. Přála bych si, abychom začínali dřív, abychom mohli být déle ve třídě s kamarády.

- Jsem strašně ráda, že jsem tu mohla přespávat a být s lidmi, na kterých mi záleží. 

- Nějak ve dvě ráno jsme šli spát a vstávali jsme ve čtyři. Nejlepší zážitek byla ta noc, a že jsme byli celá třída pohromadě. Na tuhle akci se těším celý rok a moc mě baví.

Fotky zde