Úterý 24. a středa 25. října se na první pohled zdály být běžnými všedními dny. Učitelé i žáci přišli do školy v obvyklém čase, svačiny, přípravy a úkoly v taškách. Druhý pohled ale odhalil zásadní rozdíly.

V úterý dopoledne si nejprve 9. A zopakovala červnový úspěch, když pro celou školu opětovně sehrála životní příběh Jana Amose Komenského v obrazech a  připomněla tak široký záběr, píli a nezlomnost tohoto Učitele národů. Autorkou hry, režisérkou a zároveň jednou z protagonistek byla Eliška Kynčlová. Na scénáři se výrazně podílela také Adéla Zelenková. 

Ve středu pak žáci 6.-9. tříd nezamířili do lavic, nýbrž za katedry tříd 1.-5. ročníků. Nejednalo se žádnou divokou rebelii, ale o plánovanou výměnu rolí v rámci tradičního školního projektu Den jazyků, tentokrát s Janem Amosem Komenským. V průběhu předchozího týdne si každá ze tříd na 2. stupni připravila pro své mladší spolužáky čtyři vyučovací bloky. Výběr předmětu či předmětů, učiva i metoda podání byly ponechány na rozhodnutí starších žáků, podmínkou však bylo použití alespoň některé z vyučovacích zásad Učitele národů. Za všechny jsme si v přípravné fázi připomněli učení na názorných příkladech, zařazení učiva do kontextu a jeho propojování v různých předmětech, postup od jednoduššího učiva ke složitějšímu a činnostní učení.

Ve třídách a na chodbách školních budov tak byli k vidění žáci, jak pomocí vlajek rekonstruují pohyb JAK po Evropě, oblékají ho do teplého kabátu před útěkem do exilu nebo přemýšlejí nad tím, co by si z ciziny mohl přivézt za suvenýry. Na jiných stanovištích mladší děti hravou formou procvičovaly násobilku, vyjmenovaná slova a anglická slovíčka, psaly ptačím brkem, poznávaly ovoce a zeleninu všemi smysly, vyráběly podzimní ozdoby či osahávaly starodávné předměty a hádaly, k čemu dříve sloužily. Další stanoviště nabízela možnost vyzkoušet si chemické pokusy, vážení na rovnoramenných vahách nebo převody starých jednotek. Paleta aktivit byla zkrátka pestrá, jak ostatně dokládá i naše fotogalerie.

“Druhostupňáci” o projektovém dni řekli:

- Pracovat s dětmi mě bavilo, byly hodné a nehádaly se… Ještě lepší by bylo, kdybychom mohli učit na druhém stupni.

- Dlouho jsme nevěděli, kolikrát budeme vlastně hrát a pro koho. Do poslední chvíle se to měnilo.

- Potěšilo mě, že jsme mohli hru o JAK zahrát pro celý druhý stupeň.

- Vadilo mi, že se někteří spolužáci nezapojili. Nic nepřipravili, ani nám pak nepomohli na stanovišti.

- Na konci jsem byla pěkně unavená a těšila jsem se domů.

- Naše stanoviště se mi moc líbilo. Bylo o běhání, skládání, psaní brkem i zamyšlení.Děti běhaly a zároveň se i učily.

- Štvalo mě, že jsme museli spěchat.

- Moc mě to bavilo a ráda bych si to zopakovala.

- Příprava byla dost těžká, ale to mi tak nevadilo.

- Líbilo se mi, jak jsme dokázali spolupracovat v týmu.

- Příště bych si líp rozdělila úkoly, protože to, co jsem měla dělat já, dělal někdo jiný, a já nemohla dělat nic.

- Děti (z 1. stupně) věděly o Komenském víc než my.

- Všechno nám rozbili, ale to je dobře, řídili se pokyny.

Z reakcí žáků 1. stupně vybíráme:

- Divadlo se deváťákům moc povedlo, klidně bych se na to koukla ještě jednou. Pořád byl někdo mrtvej, ale Komenský si z toho nic nedělal.

- Nejvíce mě bavilo obchodování, protože jsme si to mohli vyzkoušet. Mohli jsme si za groše koupit něco k jídlu a ochutnat. Měli dobrej chleba a vykoupili jsme jim všechna vajíčka.

- Nejvíce se mi líbila chemie, protože tam hořelo. Bylo dobré, jak zapálili kapasník, a on neshořel.

- Líbilo se mi stanoviště u starožitností, protože se mě jedna holka zastala, když jsem byla odstrčená.

- Líbilo se i stanoviště, kde jsme psali tuší a zachraňovali knihy.

- Nejzábavnější mi přišel stánek s vlajkami a skládáním map.

- Líbila se mi, jak jsme jezdili na koni, skákali přes překážky a plnili úkoly, třeba 1+4.

- Dozvěděli jsme se, že Jan Amos Komenský měl tři ženy a o nových státech.

- Dali si na tom hodně záležet, proto bych jim chtěla všem poděkovat.

Jako vyučující, která se na krátkou dobu ocitla v roli pozorovatele, vidím nadstandardní přínos letošního projektového dne v intenzivní reflexi forem a metod výuky, které my, učitelé, obvykle používáme a jež žáci každodenně zažívají na vlastní kůži. A je třeba přiznat, že nám nastavené zrcadlo neposkytlo jen samé příjemné obrazy, ale občas také připomnělo, že na odkaz Jana Amose Komenského chvílemi zapomínáme. A potřebujeme si je tudíž sem tam osvěžit.

Zvolené téma nebylo pro nikoho z nás jednoduché. V mnoha třídách vyvolalo řadu palčivých otázek a ohnivých diskusí. A ačkoli jsme z nich nezřídka odcházeli frustrováni z neporozumění, nakonec jsme většinou dokázali dojít ke shodě a vymyslet konstruktivní řešení. A tím jsme vlastně mimoděk naplnili další z myšlenek J. A. Komenského: "Ne ze souhlasu, ale z pochybností rodí se pokrok."

Děkujeme všem zúčastněným za zpětnou vazbu, nápady, energii, přípravu i realizaci "školy naruby"!