Slunce je ještě nízko, ale děti už rozhýbávají kosti na rozcvičce. Po snídani jsme obsadili lavice před Rýchorskou boudou. Děti psaly dopis do budoucnosti - samy sobě na konci deváté třídy, což bude pro některé v roce 2027, pro skalní fanoušky naší školy i později. Školní psycholožka se pokoušela o to samé, vzkaz z prvního roku své práce ve školství, ale dynamika třídy nedopřála klidu pro tuto jinak takřka meditační činnost. Za chvíli už se lepilo, popisovalo a obálky se vzkazy se sypaly do schránky. Věříme, že plynoucí čas prohloubí hodnotu těchto sdělení, které z poloviny psali žáci, z poloviny puberta, mocná to čarodějka.
Následně jsme si házeli míčem s otázkami o nás samotných a o chvíli později už jsme na cestě do lesa za panem učitelem, který nám připravil aktivitu spojující zručnost, sílu, ale i taktiku a schopnost pracovat jako celek. Jednotlivé týmy překonávaly překážkovou dráhu plnou nástrah s pracovními názvy "tak to nedáme" a "jsem předem mrtvej!". Ve smíchu ozývajícím se ze všech stran všichni chrabře dokončili.
Po úžasném borůvkovém knedlíku a poledním klidu přijely paní psycholožky z PPP s týmovými hrami.
Večerních aktivit se ujaly další tři žákovské týmy.
Před spaním jsme si při černé hodince přečetli dvě poudačky Jana Buchara (každý si zkusil číst krkonošské nářečí) a strašidelný příběh o Rýchorské boudě z knihy Krkonoše známé i neznámé a součástí kulturního programu se stalo hromadné trhání zubů, naštěstí pouze vlastních. 😄

Copyright © 2022 ZŠ škola Jilemníce, Komenského 288

Vytvořil Fosa.cz