Počátkem června vyměnili žáci 9. tříd a jejich učitelé školní lavice a psací potřeby za lavičky v kánoích a pádla a vrhli se s nimi do vln Divoké Orlice. Počasí jim vyšlo vstříc, jako by je chtělo alespo�? částečně odškodnit za náročné období, kdy se mohli setkávat jen na počítačových obrazovkách: po období dešťů, které slibně zvedly hladinu obvykle kamenité řeky, se na obloze ukázalo slunce a vydrželo na ní po celou dobu jejich vodáckého dobrodružství. Mezi nejsilnější zážitky budoucích absolventů našeho ústavu patřil pocit, že zvládli jízdu na divoké vodě včetně úspěšného překonání četných peřejí a jezu. Všichni byli vděční také za čas strávený s kamarády při jízdě na kánoích, společných hrách a spaní ve stanech – a když udeřil noční chlad, tak v několika případech také na táborových záchodcích :) Výhrady žáků se týkaly hlavně nedostatku spánku a nízkých teplot v noci. Ti, kdo zapomněli, že na vodě slunce opaluje dvakrát víc než na souši, si na památku odnesli spálená ramena. Bezstarostnou plavbu zpestřily nejen místy zpěněný vodní živel, ale také posádky, které se „cvakly“. Tyto napínavé okamžiky prověřily pevné nervy a souhru dvojice na lodi a také schopnost a ochotu pomoci těch, co byli právě v suchu. A pomocné ruce se vždy našly :)